Bludný kruh snů a skutečnosti.

Knihy nejsou morální či nemorální. Knihy jsou dobře či špatně napsané. A dost. (Oscar Wilde)

JEDNORÁZOVKY - slash

Já nejsem dítě!!! 2.díl HP/SS

tento díl již je od 18+. Nedělám si naděje, že to všichni dodržíte.

Nedělní ráno bylo velice pošmourné a zdálo se, že se musí co nevidět spustit hustý liják, ale ani to nezabránilo studentům Bradavic užívat si víkendu plnými doušky. Všichni již dávno vstali, kromě jednoho mladého Nebelvíra. Harry ležel v posteli na čele modřinu velkou jak galeon a skuhral na celé kolo. Na bolest hlavy je zvyklí, ale ne na takovouhle bolest. Myšlenky se mu pletly, ze spánků mu vystřelovala ostrá bolest a neustále měl pocit, že bude zvracet. Když ho skrz jizvu napadal Voldemort, tak to bolelo ještě víc než teď, ale bolest vždy po chvíli ustala. Tahle bolest se s každým pohybem stupňuje, každý větší hluk mu způsobí v hlavě ohňostroj, který až oslepuje a navíc absolutně neví, co má dělat. Ron se po něm dnes bude asi jen stěží shánět, ten má tuhle neděli jakýsi turnaj v šachách a Hermiona s ním za prvé stále nemluví a za druhé bude někde v knihovně.

„D-Dobby?“ zachrčel Harry a modlil se, aby skřítek přišel. Po chvíli se ozvalo hlasité PUK, které mladíkovi v hlavě rozpoutalo peklo jako v Hirošimě.

„Může pro vás Dobby něco udělat Harry Pottere, pane?“ zapištělo to ušatý stvoření. Místo odpovědi se Harry naklonil přes pelest postele a vyzvracel včerejší večeři.

„Pomfeyovou.“ sotva Dobby toto slovo zaslechl okamžitě zmizel, tentokráte o poznání tišeji.

Po pěti minutách útrapného sténání a dávení žaludečních šťáv na koberec, který je vyveden v Nebelvírských barvách, se objevila lékouzelnice.

„Konečně.“

Madam Pomfreyová se k němu beze slov vrhla a začala na něj aplikovat různá kouzla a skákala okolo něj jak na koštěti. Harrymu v takovýchto chvíli připadala spíš jako šaman než jako zdravotnice.

„Máte silný otřes mozku a jste nachlazený.“ zkonstatovala jako by šlo o běžnou věc, načež dodala: „Jak jste se mohl nachladit, když je venku 30 stupňů ve stínu?“ zakroutila na chlapcem hlavou a začala hrabat ve velké brašně, co si přinesla. Harry si pomyslel cosi o studených chodbách ve sklepení a bláznivých profesorech, co kropí své žáky vodou.

„Tenhle je na bolest hlavy, tento na zklidnění žaludku a tenhle je preventivní proti horečce.“ vtiskla mu do ruky lektvary.

„Děkuji vám.“ úlevně vydechl, když se mu tělo vrátilo do klidu.

„Tak teď ležte v klidu, ať vás můžu přenést do nemocničního křídla.“

„Cože?“ pevně sevřel v ruce prostěradlo. Nesnášel nemocniční křídlo, snad ještě víc než Snapea.

„No, snad jste si nemyslel, pane Pottere, že vás nechám bez dohledu?“ popravdě, přesně tohle si pan Potter myslel.

„Já tam nepůjdu.“ zatvrdil se a jeho oči ztmavly minimálně o dva odstíny.

„O tom s vámi nebudu diskutovat.“ ošetřovatelce ztvrdly rysy ještě víc než Harrymu. Ani jeden nechtěl ustoupit.

„Já tam prostě nepůjdu.“ skřípal Harry svými pevně stisklými zuby.

„To tedy půjdete.“ odsekla, ta jinak tolik milá paní, zpět.

„A kdybych k vám chodil každý den po obědě na kontrolu?“ zkusil to po dobrém a přidal vřelý úsměv, který se naučil vykouzlit, jako mávnutím proutkem.

„Ne. Žádné takové.“ ta ženská je neoblomná jako Čínská zeď.

„Prosííím.“

„Ne.“

„Moc, moc,moc prosím.“ pohled zoufalého člověka jí asi dostal, protože rezignovaně povzdechla.

„No dobrá, do konce týdne se mi budete chodit po obědě ukazovat. Mimochodem, tady máte mast na tu modřinu, ale můžete si jí nanést až zítra, teď by mohla mít nepříjemné vedlejší účinky kvůli tomu lektvaru na hlavu.“ uraženě zahuhlala a odešla.

„Pff, na ošetřovnu, to tak…“ uchechtl se Harry a zavrtal se zpět do postele. Vzbudili ho až kluci, kteří si šli pro košťata na famfrpál.

„Harry ty ještě spíš?“ udivil se Dean.

„Hm.“

„Co to máš na čele?“ ozval se tentokrát Neville.

„Nic.“ nakonec byl Harry donucen vstát a vydat se na oběd, který stejně neměl tu vůli sníst. Vy by jste snad jedli těsně potom, co jste si málem vyzvraceli vnitřnosti? Nakonec se doloudal do knihovny s tím, že si udělá úkol do formulí. Hned ve dveřích knihovny ho do očí uhodila shrbená dívčí postava s bujnými vlasy.

 „Hermiono?“ přistoupil k ní blíž a položil jí ruku na rameno, dívka sebou poplašeně trhla. Když zjistila, že je to Harry otočila se zpět ke knize a nevzrušeně otočila na další stránku.

„Já se ti omlouvám Hermiono, neměl jsem na tebe tak vyjet, promiň.“ sedl si na vedlejší židli.

„Hm, víš, možná nejsi malý dítě, ale občas tak působíš a já z nějakého důvodu mám potřebu, tě pořád kontrolovat.“ pokrčila Hermiona rameny a v zápětí se pověsila Harrymu kolem krku.

„Takže všechno dobrý?“ zeptal se.

„Samozřejmě.“ odvětila a začala zuřivě vypisovat věty v nějaké cizím jazyce.

„Můžu si tady vypracovat úkol z formulí?“ zeptal se jí spíše ze zdvořilosti, protože neočekával jinou odpověď než ano, a tu také dostal. Nakonec si vypracoval úkol i do astronomie a obrany¨. A stihli probrat Harryho včerejší trest u Snapea. Na večeři se s Hermionou vlekli úplně odrovnaní a ač se to zdá neuvěřitelné, tak i zpocení, to by člověk neřekl, jaké může být mezi těmi knihami horko.

„Ahoj Rone, tak jak jsi dopadl na tom turnaji?“ zeptal se Harry sotva dosedl za stůl.

„Dobhe.“

„Co?“ nahnul se nad stůl, protože skutečně Ronovi nerozuměl.

„Dobře. Porazil jsem Markuse Belbyho i Demelzu Robinsonovou. A s Erniem mám rozehranou partii, ale vypadá to dobře.“ napřímil se a v očích mu probleskla pýcha na sebe samého.

„No to je skvělé Rone.“ vykřikla Hermiona a vlípla Ronovi pusu na tvář, který okamžitě dostal barvu langusty.

„Jo, hmm..Já teda půjdu na ten trest.“ velice nenápadně Harry vycouval od stolu a zmizel za dveřmi Velké síně. Přestože měl ještě hodinu, vydal se rovnou do sklepení. Chvíli stepoval a když se konečně odhodlal zaklepat ozval se za ním jízlivým a nezaměnitelným hlasem Snape:„Pane Pottere, jdete nějak brzy, snad jste se netěšil?“

„Ehm..Ne.Tedy vlastně…“

„Pojďte dál.“ přerušil jeho blekotání.

 

Panebože to je teda modřina.. Pomyslel si Snape sotva to zelenooké nadělení uviděl stát u prahu jeho dveří. Když se kolem něj Harry prosmýkl do třídy, ucítil zase tu slabou vůni jasmínu. Snapeovi vynechalo srdce jeden úder, když si uvědomil, že ho to vzrušuje.

Ale no tak Snape! Kolik ti je let, aby tě vzrušovali kluci v pubertě. Napomenul sám sebe.

 

„Vzhledem k tomu, jak jste neschopný, vám dnes dám pouze čistění prázdných flakónků, do kterých budete příští týden lít vaše lektvary. Něco, tak primitivního by zvládla i cvičená opice, takže to pro vás bude úkol jako stvořený. “ A v Harrym to začalo vřít, už hodně dlouho se jím nenechal vyprovokovat, tak si to přece dneska večer nezkazí. Nádech a výdech.

„Ano pane.“ ucedil a postavil se za lavici, která byla přímo naproti katedře.

„A pane Pottere za každou rozbitou lahvičku vám strhnu pět bodů.“ řekl jakoby to byla ta největší samozřejmost, kterou za dnešní den pronesl a usadil se za katedru. Dnes neměl co na práci, eseje a písemky opravil již včera, proto se pohodlně opřel a nechal si od skřítka donést mátový čaj. Byl to zvláštní pohled, jak ten malý hrdina pečlivě čistí a leští každou lahvičku zvlášť, jakoby snad věděl, že když se to nebude Snapeovi líbit, tak to bude muset leštit znovu a znovu.

I když svíčky v kabinetu nevrhali tak ostré světlo jako pochodně na chodbě, stále byla velice jasně patrná modřina, která hyzdila chlapcovo čelo.

„Pottere, kde jste přišel k tý modřině? Natrefil jste snad na brnění, když jste se v noci plížil po chodbách?“ sakra, ten je kousavej. Projelo chlapci hlavou.

„Včera jsme při to…pádu…narazil asi hlavou do lavice.“ pokrčil rameny a dál cídil co mu síly stačili. Na to mu Snape už nic neřekl, jen zíral. Chlapce to po chvíli začalo znervózňovat, což mělo za následek mírný třes v rukou, kterého si profesor samozřejmě všiml, ale neřekl nic.

Ten kluk ho zajímal. Co se to s ním děje? Vždycky měl kolem sebe rád pěkný partnery, ať to byli ženy či muži, ale nikdy nic neměl s nikým tak mladým jako je Potter. Asi začínám stárnout. Z úvah ho vyrušilo řinčení skla.

„Pottere, to je pět bodů dolů.“ řekl lektvarista, sotva si uvědomil, co se to stalo.

„To je tím ,že na mě pořád civíte, jak na nějaký exponát.“ ohradil se Harry a bylo na něm vidět, že ho to štve.

„Nebuďte drzí Pottere.“

„Nebudu drzí, když na mě přestanete civět.“ co to do mě sakra vjelo? Tímhle tempem připravím kolej o všechny body. Jenže ten pohled tak dráždí.

„Chováte se jako malý dítě Pottere.“ zvýšil hlas Snape a za katedrou se postavil, takže si Harry až bolestně uvědomil jak je vysoký.

„Já nejsem dítě!!!“Harry začal být nepříčetný. Najednou dostal nutkavou potřebu vytáhnout hůlku a seslat na profesora to nejzákeřnější kouzlo, na které si v tu chvíli vzpomene.

Dřív než stihl vyslovit první písmenko kletby, tak ho Snape odzbrojil velice hrubým způsobem. Odletěl pár metrů dozadu, kde poměrně tvrdě dopadl na zem, kde si narazil temeno hlavy. První co ho napadlo, byla myšlenka, že si v posledních dnech tu hlavu otlouká poměrně často. Když se mu rozplynula mlha před očima, kterou způsobil ten náraz uviděl nad sebou celkem rozzuřený obličej svého profesora.

„Pottere, tím, že jste mě chtěl napadnou jste si vykoledovat další měsíc školního trestu a strhávám Nebelvíru padesát bodů.“ zavrčel, chytl ho za hábit na prsou a jedním plynulým pohybem jeho tělo postavil na nohy. A Harry mlčel a díval se. Zase ta fascinace. Jakoby mu někdo přikoval nohy k podlaze. A Snape mu to vůbec neulehčuje, proč už nic neříká? Žádné narážky na mojí inteligenci nebo něco podobného? Prostě zase civí.

„Říkal jsem vám, aby jste na mě nezíral.“ zašeptal chlapec.

„A já vám říkal, aby jste se nechoval jako malé dítě.“ odvětil, tak zvláštně hlubokým až hypnotizujícím hlasem.

„Já nejsem malé…“ Harry byl přerušen uprostřed slova poměrně bizardním způsobem. Profesor se mu prostě přisál na rty. Harry nevěděl, co dělat. Začal panikařit. Pro něj to bylo něco absolutně nepřirozeného. Jeho celou dobu přitahují ženy a ne muži, ale tak proč sakra mu tak tepe ve spáncích a srdce buší jako splašené? Snažil se od sebe staršího muže odstrčil, ale docílil pouze toho, že ho Snape natlačil na zeď kabinetu, aby nemohl nikam utéct.

„Ne prosím..“ zavzlykal Harry, když muž na chvíli přerušil polibek, aby se nadechl.

Snape se na tato slova jen tiše zasmál. Harryho zradilo jeho vlastní tělo. Mozek mu říkal, že to není správně, že je to proti jeho přirozenosti, ale teplo lidského těla na jeho vlastním, cítit ruce na svých bocích. To bylo něco co nikdy nezažil a jeho tělo po tom začalo bolestně toužit.

Severus ho lehce líbal na krku a vdechoval mladíkovu vůni.

„Tak jemný, tak hříšně dobrý.“ zamumlal a jemně ochutnal jazykem Harryho pokožku.

Podlomily se mu kolena. Připadal si jako na horské dráze, krev se mu vařila v žilách a začal mít problém s velikostí kalhot. Snape to musel vycítit, protože Nebelvírovi vklínil stehno mezi nohy a jemně začal třít o látku kalhot. Harryho ruce se chvěly, nevěděl co s nimi. Sakra, nikdy tohle nedělal a Snape byl tak dobrý, když laskal jeho krk a ušní lalůček.

„Ach bože.“ zašeptal ten zelenooký anděl, který se právě stal profesorovým vesmírem.

Možná právě na tohle Severus celou dobu čekal, aby mohl ze sebe vypustit kromě něhy i vášeň.

Harry najednou cítil jeho ruce úplně všude. Jeho tělo vanul chladný vzduch, když ho Snape zbavil trika. Okamžitě mu ztvrdly bradavky a naskočila husí kůže. A Severus byl…úžasný.

Kde se Harryho dotkl, tam cítil žár, bylo to nepopsatelné. A hoch udělal to po čem celou dobu toužil, začal plenit profesorovi ústa hbitým a hlavně učenlivým jazýčkem. Ruce mu zabořil do vlasů, které ač byly mastné, tak byly i jemné jako hedvábí, to Harryho zaujalo nejvíc.

A nikdo neměl zábrany, protože to bylo tak dobré a tak žádané.

Najednou ho Snape popadl za ruku a táhl ho ke dveřím, ve kterým zmizel včera tesně předtím než omdlel.

„Kam to jdeme?“ vydechl roztřeseně Harry.

„Ke mně.“ Prošli místností, která byla zjevně obývák a ocitli se v malé, ale útulné ložnici, než si to Harry stihl pořádně prohlídnout, ležel na posteli a jeho tělo bylo zavaleno roztouženým mužem. Tentokrát si Harry nestěžoval. Teď věděl, že to potřebuje a bylo jedno co bude zítra nebo za měsíc, teď chtěl toho může, který má příliš velký nos a příliš kruté srdce.

„Svlékni se.“ zavelel Severus a přesunul se mladíkovi za záda. Harry se okamžitě začal zbavovat kalhot. Muž mu to moc neusnadňoval, protože ho celou tu dobu líbal zezadu na šíji.

Ten strašný třas v rukou mu nedovoloval rozepnou kalhot, tak rychle jak by si býval přál. Po chvíli marného boje mu Severus kalhoty rozepnul a přitom se nezapomněl lehce otřít přiškem palce o to tolik citlivé místo.

„Panebože, prosím.“ zavyl Nebelvír a svlékl si trenky. bylo vidět jak mu erekce bolestivě tepe. A Snape udělal to, co si mladík nejvíce přál. Vzal ho do ruky a zručně ho polaskal po celé jeho délce a Harry se svíjel a chtěl víc, chtěl jeho, celého.

„Prosím, svlékni se.“ zavrčel Harry do záhybů Snapeova krku. On neměl takový problém se svlékáním jako Harry. Během chvilky se v záři svíček leskla dvě těla jedno lehce opálené do bronzova a to druhé až voskově bílé, ale i tak krásné. Krásně, protože toužilo zrovna po Harrym. Už jenom ten pocit, že po něm někdo touží ho dostával blízko vrcholu a Severusova ruka ho znovu začala přivádět na vrchol. když už si Harry myslel, že to dál nevydrží Severus přestal a otočil ho zády k sobě.

„Harry víš, co..“

„Ano…Teoreticky ano.“přerušil Snapeův dotaz chlapec a mírně zčervenal.

„A jsi si jistý, že…“

„Ano jsem, Prosím.“ možná z obavy, že ho teď Severus opustí si Harry sám klekl na všechny čtyři a nastavil se tak, jak si myslel, že to bude mít Severus nejsnadnější. chvíli se nic nedělo a pak ucítil jak mu něco chladného krouží kolem vstupu do těla.

„Nejdřív tě musím připravit.“ vysvětlil mu trpělivě profesor i když v jeho hlase byla jasně znatelná touha.

„Teď se musíš uvolnit a dýchat.“ jedním prstem začal pomalu vstupovat do těla a druhou rukou mladíkovi jemně masíroval záda. Harry cítil nepříjemný tlak, ale dokázal se uvolnit tak, aby to bylo co nejméně nepříjemné a Severus mohl pokračovat.

„Teď přidám druhý, jakmile to bude bolet, okamžitě mi řekni.“

„A-Ano.“ vypotil ze sebe a užíval si pomalu přicházející rozkoš z toho, že se v něm ohýbá Snapeův prst. Při druhém a třetím prstu musel Severus třikrát přestat, aby si Harry stihl zvyknout. Pomalu začal hledat malou uzlinku, které když se dotkl, tak se Harrymu napnulo celé tělo a ze rtů mu splynul napůl překvapený napůl vzrušený sten.

Když Severus prsty vyndal a navedl penis na kraj dírky, chtěl přirazit, což mu bylo zakázáno rukama, které ho pevně chytli za jeho mladý pevná zadek.

„Ne, tím by jsi si ublížil.“

Začal do něj pomalu vnikat a Harry si myslel, že tam mu někdo zažehl oheň. Trochu zakňučel a muž se přestal hýbat. Po chvíli to zkusil znovu. Trvalo to dlouho než se do něj Severus dostal na celou délku a z Harryho pomalu opadalo vzrušení.

„Tak horký, tak úzký. Tak…tak můj.“ zasténal Snape a políbil svého milence mezi lopatky. Po pár pomalých přírazech našel ten správný úhel a začal se otírat o chlapcovu prostatu.

Místnost naplnili vzdechy protkané nesmyslnými výkřiky vášně pokaždé, když se muž trefil do toho hrbolku lásky. A právě ty výkřiky přivedli Severuse navrchol. Harryho tělo se propnulo při orgasmu těsně po profesorovi. Obě těla se zhroutila na postel a Severus rozdělil jejich spojení. Chvíli těžce oddechovali v peřinách.

„To..já…“ snažil se něco říct Harry.

„Pššt. Prostě jenom spi.“ řekl Snape a oba je přikryl pokrývkou. Harry se z posledních sil naklonil nad muže a krátce ho políbil.

„Dobrou noc.“ zaznělo z chlapeckých úst a položil si hlavu na silný hrudník jeho milence.

„Dobrou noc, Harry.“       

 

Poslední komentáře
29.12.2008 10:52:58: Krása smiley${1}Chtělo by to rozvést ten Harryho sen. P.S. Mnoho úspěchů v novém roce.
12.10.2008 16:27:59: Povídka je hezká, ale klasická, s tímto námětem a velmi podobným průběhem bylo napsáno mnoho textů. ...
16.09.2008 11:38:09: Moc pěkná povídka :-) Párkrát se tam sice opakovalo nějaké to slovíčko, co by se dalo nahradit jiným...
13.09.2008 22:45:22: Dobrá povídka, obecně nemám ráda, když Harry skočí někomu hned do náručí, takže to počáteční zdráhán...
 
Je lepší radovat se z květu růže, než strkat její kořen pod mikroskop. (Oscar Wilde)