Bludný kruh snů a skutečnosti.

Knihy nejsou morální či nemorální. Knihy jsou dobře či špatně napsané. A dost. (Oscar Wilde)

Občas se to stane - HP/SS

3. kapitola - FAMFRPÁL

Jsem zpět. oplalená a některá místa i spálena, tím teď myslím svou sedací část, já se prostě nikdy nenaučím surfovat tak, abych si prostě tu prdel nespálila... :-D

GRAMATICKÉ CHYBY!!!

Nakonec s Ronem ještě stihli oběd, kde i přes svůj neuvěřitelný hlad se Ron v jídle pouze pošťoural.

„Jez, Rone, musíš něco sníst.“ Hermiona se ho snažila povzbudit, co to šlo.

„Hermiona má pravdu Rone. Sněz alespoň tenhle toast.“ Harry před něj položil toast namazaný marmeládou a sám se ládoval brambory s pečeným kuřátkem.

„Stejně to vyzvracím, tak je to jedno.“ Tohle byla známka toho, že Ronova nervozita vystoupala na nejvyšší obrátky, ale na druhou stranu to zase zaručovalo větší úspěch, protože čím víc byl vždycky Ron nervóznější, tím lépe chytal. Harry ani ostatní hráči to nikdy nepochopili, ale bylo to tak. Možná že u Rona spolu s nervozitou stoupal i pocit být v něčem dobrý a ve famfrpálu rozhodně dobrý byl.

„Je čas jít mládeži.“ Zavelela madam Hoochová a celá Velká Síň se zvedla, jako první se ven hrnuly ti nejmenší, protože to měl být letošní první famfrpálový zápas. Zvláštní, že sezónu vždycky začínal Nebelvír se Zmijozelem.

V hráčských šatnách se Harry snažil povzbudit svůj tým. Věděl, že strategie je na nic, pokud hrajete se Zmijozelem.

„Takže, znáte všichni Zmijozel, mají v rukávu zase nějaký podvod, proto jsme nakonec strategii vypustili, hrajte, jak nejlíp budete umět.“ Postupně se všichni navzájem poplácali po ramenou a začali vbíhat na hřiště, kde nasedli na svá košťata a odrazili se od země. Harrymu okamžitě tělem projela spokojenost a euforie. Byl si jistý, že dnes večer Draca Malofye rozdrtí. Zastavil koště ve vzduchu a prohlížel si tribuny. Pohledem vyhledal svého profesora lektvarů a rázem si uvědomil jednu věc. Večer s ním má mít trest, ale když nikdo z nich nechytí do večera zlatonku, tak trest nebude.  Pocit, který díky tomuto zjištění přišel, ho málem zrazil z koštěte na zem. On na ten trest jít CHTĚL!!! Protože se chtěl koukat na postavu Severuse Snape. Ten chlap byl absolutně asexuální, ale zrovna jeho musí začít přitahovat. V tu chvíli měl sto chutí zavrtat se do trávníku na famfrpálovém hřišti a tvářit se, že tady vůbec není.

Během svého rozjímaní si vůbec nevšiml, že hra už dávno začala a okolo něj sviští hráči všemi směry.

Konečně se vzpamatoval a snažil se najít zlatonku, co nejdříve. Koutkem oka stále kontroloval mladého aristokrata, jestli nedělá něco zlého, protože zatím všechny průšvihy, které kdy se Zmijozelem měli, tak je vždy vyvolal Draco. Po půlhodině marného kroužení nad hřištěm, když Zmijozel vedl 100:80, se mu konečně poštěstilo a spatřil tu malou třpytivou věc vznášet se přímo u mikrofonu, těsně vedle levé ruky komentátora.

„Teď, anebo nikdy!“ problesklo mu hlavou a on se okamžitě vřítil směrem, kde se ve vzduchu vznášelo zlaté vítězství jeho týmu. Spíše vycítil, než viděl, že Draco Malfoy se řítil v těsném závěsu za ním. Komenetátor spolu s profesorkou McGonagallovou, která na něj dohlížela, padli k zemi díky vrozenému pudu sebezáchovy. Najednou mu koštětem něco škublo a on zjistil, že Draco Malfoy ho drží za zadní proutky a sám začíná zrychlovat. V tu chvíli ho nenapadlo nic lepšího, než se zavěsit na koště jako lenochod a po zlatonce jednoduše skočit jako dravá zvěř po své kořisti. Pult, na kterém stál kouzelnický mikrofon, se roztříštil pod náporem mladíkova těla. Harry Potter byl dokonale zasypán dřevěnými třískami a prkny, z nich čouhala pouze odřená ruka, která pevně až křečovitě svírala míček, kterému ochabla křídla a pouze líně ležel v jeho sevření. V ten jediný okamžik, kdy letěl vzduchem a vrhal se po zlatonce  byl jistý, že jednou se díky tomuhle zabije, pokud to dřív nestihne Voldemort.  

 „HARRY POTTER CHYTIL ZLATONKU!!! NEBELVÍR VÍTĚZÍ!!!“ komentátor se evidentně vzpamatoval dříve než Nebelvír a dokázal mikrofon vyhrabat ze sutin. Nebelvírský chytač se po menší pomoci profesorky preměňování postavil na nohy a upřel svůj smaragdový pohled na tabuli určující skóre. Tam stálo jasně rudými písmeny NEBELVÍR – ZMOJOZEL 250:100. Ani nepostřehl, že mezitím, co se střemhlav řítil dolů Nebelvír ještě dvakrát zaskóroval.

„To bychom měli.“  Zamumlal si sám pro sebe a pohledem střelil po tribuně profesorů, odkud zrovna odcházel velmi rázným a naštvaným krokem jeho profesor lektvarů.

„Harry, HARRY!!!“ křik a tvrdý náraz ho vrátil do reality, kde se na něj věšela Hermiona a vřeštěla mu do ucha něco o tom, že to vyhráli, a že se málem zabil.  

„Jo, jo, já vím…“ odbyl ji pouhým poplácáním po rameni a prodral se do šatny hráčů, kde si sednul na lavici a zhluboka vydechl. Na hrudi ho tlačil zvláštní pocit, který jasně ukazoval na úlevu a hlavně až nepochopitelnou euforii, ovšem ne z toho, že vyhráli, radost samozřejmě měl i z toho, ale hlavní důvod těchto pocitů bylo to, že večer se bude moci koukat na ty elegantní mužné ruce.

Začal si sundávat hráčský hábit a chrániče s tím ,že vleze do sprchy, když tu kde se vzala, tu se vzala madam Pomfreyová stála mezi dveřmi jako Bůh pomsty a šermovala hůlkou jako kordem.

„Pane Pottere, jak si to představujete odejít z hřiště neošetřen, zvlášť když jste spadl z takové výšky při vysoké rychlosti???“ Zabodla mu do hrudi hůlku a přikázala mu, aby jí nejprve ukázal ruku, která byla nejvíce poškrábaná. Na celé vyléčení povrchových škrábnutí a vytáhnutí pár třísek stačilo trochu kouzel a jeden lektvar, který nebyl na povrchová zranění, ale byl povzbuzující.

Do Nebelvírské věže přišel spolu se svým týmem a přesně tušil, co ho bude čekat, když se Buclatá dáma odkloní a umožní jim vstup do místnosti. Připadalo mu, že snad vybuchla bomba. Hřmotný řev a jekot dívek byl tak hlasitý, až si musel zacpat uši. Když skončilo kolování po místnosti, při kterém ho všichni poklepávali po ramenou a provolávali slávu jemu a jeho týmu, tak se konečně dostal ke svému oblíbenému křeslu u krbu, kde již seděla Hermiona s Ronem, který se i přes vítězství tvářil jako totální troska.

„Jsem k ničemu. Málem jsme to prohráli.“ Zrzek tupě zíral do plamenů a jeho oči dostaly podezřele lesklý nádech.

„Rone?“ oslovil ho Harry a posadil do svého křesla. Ron k němu vzhlédl a povzdychl si.

„Ty nejsi k ničemu. Vychytal jsi velkou spoustu ran, a že ti jich pár uteklo, u Merlina, vždyť je to normální. Mě Malfoyi, tak málem dostal.“ Díval se svému příteli do očí a nakonec se ušklíbl a teatrálně si otřel pot z čela.

„Ale že to byla fuška, co?“ Mrknul na něj a odchytil prvňáčka nesoucího si máslové ležáky, rázem měl o tři máslové ležáky míň, protože Harry – zlatý chlapec – Potter mu je okamžitě zkonfiskoval.

 Nakonec se jim přeci jenom podařilo Rona rozveselit, a když se po delší době Harry kouknul na své hodinky s rozbitým sklíčkem, zjistil, že za hodinu má být u svého profesora. Mimovolně se otřás a po zádech mu přejel mráz. Po prvé ve svém životě byl nedočkavý, až toho muže uvidí.      

    

 

Poslední komentáře
11.09.2009 17:15:25: Má vůbec nějaký smysl psát fakt, že se až neúměrně těším na další díl?
09.09.2009 20:18:11: výborný, moc se těším na další díl
09.09.2009 16:59:26: Super. Jsem zvědavá na pokračování.
08.09.2009 19:49:32: Vitaj, vitaj :-D skočenie na tribúnu... :-D pekné zakončenie hry xD teším sa na ten trest... dúfam...
 
Je lepší radovat se z květu růže, než strkat její kořen pod mikroskop. (Oscar Wilde)